Reportáž z výletu do Detoa

V údolí mezi zalesněnými kopci Jizerských hor se ukrývá místo, které jako by se zastavilo v čase. V malebném městečku Albrechtice, kde je víc stromů než domů, stojí krásná budova připomínající zaoceánský parník, která ukrývá poklady českého řemesla – stoletá továrna na dřevěné hračky.

A ne jen tak ledajaké, jsou to hračky ručně vyráběné, s láskou malované a s duší, která v dnešním světě plastu a digitálu působí jako zjevení. Už při vstupu do továrny nás obklopí vůně dřeva, laku a nostalgie.

Továrna zde stojí již od r. 1908 a i v dnešní moderní době používá z velké části původní stroje: „Dokud fungují a stačí seřídit a promazat, není důvod je měnit,“ oznamuje hrdě a s úsměvem pan Jaroslav Zeman, který má chod celého podniku na starosti od roku 1993.

Udržitelným a ohleduplným způsobem přistupují i k zaměstnancům – namísto plné modernizace a automatizace provozu podporují ruční výrobu a vytvářejí tak důležité pracovní pozice pro místní. V dílně to klape, voní a žije. Dřevo se tu pečlivě suší, řeže, brousí na strojích i ručně. Dále lepí a nakonec pečlivě barví – standardizované kusy v barvicích bubnech a detaily opět ručně. Každý kus je originál. 

Továrna přežila válku, socialismus a odolává i éře levného plastu z Asie. Dnes sází na kvalitu a příběh. Nebrání se novinkám, ale drží svůj styl.

Vyrábí pro zákazníky z celého světa, ale není to jen o výrobě samotné – Detoa je živý organismus, kde se předává tradice, dovednost a láska k materiálu. Hračky, které tu vznikají, nejsou jen předměty – jsou to příběhy, kus historie a vzpomínky, které vydrží celý život a propojí generace.

A možná právě proto přežila tato továrna přes sto let, protože místo trendů sází na hodnoty, které nikdy nevyjdou z módy.

Odcházeli jsme plní inspirace a pokory, protože vidět na vlastní oči, kolik práce, času a energie stojí za každou jednotlivou hračkou, je opravdu dechberoucí zážitek.