Napsali o nás

FORBES WOMEN, 2018

Galeristka mezi hračkami

Chci české firmy podpořit, jak to půjde. Bývali jsme hračkářskou velmocí. A pojem česká hračka ve světě pořád rezonuje.

Adéla Kantůrková si ráda hraje. A tak se po mateřské rozhodla, že u toho zůstane. V centru Prahy si otevřela originální české hračkářství, nazvala ho Hugo chodí bos a dnes se sem sjíždějí turisté z celého světa. Do svého prestižního průvodce si ho vybral i francouzský módní dům Louis Vuitton. Adéla chce české hračce pomáhat. A ví, jak na to.

IRENA CÁPOVÁ

JIŘÍ TUREK, JANA JABŮRKOVÁ

To je jasné, že do Adélina krámu nechodí jen turisté. Tak třeba tenhle vysoký čtyřicátník, jenž právě přišel k pultu a chce si odnést velký Merkur, je Čech a nejspíš si odskočil z kanceláře o polední pauze. „Poslední krabici Merkuru si bohužel koupila teď ta paní z Anglie pro malého syna,” omlouvá se prodavačka. Merkur budou muset objednat. „A nechcete si zatím vybrat něco jiného?” Muž se zvědavě rozhlíží. „Tenhle parník jsem měl jako malej ve vaně taky. Jé, a tenhle model jsme lepili s tátou, to už bude skoro 40 let! Jak to, že ho máte?” Muž si návrat do svého dětství evidentně užívá.

Věta „Jé, tohle jsem měl taky!” přesně vystihuje koncept, s nímž Adéla Kantůrková svůj obchod Hugo chodí bos před pár lety otvírala. Po mateřské, kdy se starala o malou dceru, jí došlo, že nechce pracovat někde v kanceláři. „Před těmi šesti sedmi lety vypadal trh s hračkami trochu jinak než dnes. A moc se mi nelíbil. Dcera se mi narodila ještě na vysoké škole, byla jsem mladá, měla jsem možná trochu jiný vkus než ostatní rodiče. Vždycky mě zajímalo, jak věci vypadají, jak jsou kvalitní, ale i jaký mají příběh, z jakého jsou materiálu. Hračka má přece vzbudit emoci, alespoň tak jsem si to sama z dětství pamatovala. Moje hračky měly nějakou vůni, byly příjemné na dotek, měly hezký design a probouzely mou fantazii. Jakou emoci vzbudí plastový blikající houkající nesmysl plný baterií a drátů, který se za chvíli rozbije? Chtěla jsem pro naši Žofii lepší hračky a zároveň jsem toužila dělat práci, která mě opravdu bude bavit. A hračky a hry, ty mě bavily vždycky,” vykládá Adéla.

K prvnímu českému výrobci ji přivedl právě parníček-kutr, který objevila v nějakém zapadlém hračkářství. „Jé, tohle jsem přece měla taky!” proběhlo jí hlavou a začala na etiketě zkoumat, kdo ho vyrábí. Brzy firmu kontaktovala. A pak začala pátrat dál. „Zjistila jsem, že v Česku pořád existují desítky,

možná stovky tradičních výrobců českých hraček a že dělají pořád stejné věci, jaké jsme měli my, když jsme byli malí. Jen je člověk v té záplavě nabídky v hračkářství musí strašně hledat. A tak jsem se rozhodla soustředit jen na ně. Na stoprocentně české hračky,” líčí svou misi Adéla Kantůrková, která

byla od první chvíle rozhodnutá, že její hračkářství musí být opravdové hračkářství, tedy skutečný kamenný obchod. „Na hračky si přece musíte sáhnout, cítit jejich vůni,” vysvětluje Kantůrková, proč se rozhodla pro náročnější cestu drahého kamenného obchodu třeba místo toho, aby rozjela jen e-shop.

„Emoci z nákupu v hračkářství vám žádné klikání na webu nedá. Chtěla jsem to prostě dělat jinak.” Jinak přemýšlela, i když hledala jméno své firmy. „Název jsem vybírala tak, aby se dobře zapamatoval a byl trochu jiný, protože tohle hračkářství je taky dělané jinak,” vzpomíná třicetiletá Adéla Kantůrková na začátky svého hračkářského podnikání.

Vhodný prostor pro obchod objevila pár kroků od Novoměstské radnice v centru Prahy, manžel ji v nekonvenčním plánu podpořil, Adéla rozbila rodinné prasátko; na rozjezd obchodu jako první investici použila rodinné úspory a stavební spoření, na které jí kdysi střádali rodiče, a vzala do ruky telefon. „Napsala jsem si seznam firem, jejichž hračky se mi líbily, a prostě se do toho pustila,” popisuje jednoduše. Začala pátrat, obvolávat firmy, jezdit za výrobci do fabrik, objevovat, co kde v Česku vzniká a za jakých podmínek. „Asi jsem zpočátku působila naivně, ale všichni řekli: Samozřejmě, přijeďte se podívat. Tenhle osobní kontakt dobře nastartoval vztahy, které dodnes máme, osobní kontakty dělají v dnešní době úplné zázraky.” Mnohé firmy si své dobré jméno udržely dodnes, mezi nimi „u Huga” nabízejí třeba nafukovací zvířata Libuše Niklové z Fatry Napajedla, plechové traktory a náklaďáky ze semilského závodu Kovap, stavebnice Seva nebo klasické barevné dřevěné kostky, figurky a dřevěné skládačky značky Detoa Albrechtice, vůbec nejstarší české firmy na výrobu dřevěných hraček, kterou v Jiřetíně pod Bukovou založili už v roce 1908. V obchodě ale nabízejí i stoprocentně české hračky od tuzemských výrobců a firem, které byly po revoluci v konkurenci známých světových značek téměř zapomenuty. Adéla Kantůrková dnes spolupracuje už se stovkou českých

značek, jejichž zboží prodává - nakonec rozjela kamenný obchod i e-shop zároveň a funguje jí obojí. „Vedle tradičních značek přímo organicky přibývají i značky nové, jako je třeba Kutulu,” ukazuje Adéla výrobky nových firem, z nichž mnohé uspěly i na prestižních domácích přehlídkách designu - zrovna dřevění koníci a ptáčci z Kutulu dvakrát po sobě zazářili na pražském Designbloku. Vedle hraček z nejrůznějších materiálů od dřeva přes textil, papír a plech prodávají u Huga i vybrané české značky dětského oblečení, výtvarné potřeby, omalovánky nebo slušnou nabídku leporel a dětských knih domácích autorů - třeba populární časopis Raketa nakladatele Joachima Dvořáka, knihy Petra Síse,

Daisy Mrázkové a Jany Šrámkové nebo knihy jako Proč obrazy nepotřebují názvy Ondřeje Horáka a Jiřího Franty, která v roce 2015 vyhrála cenu Magnesia Litera.

S cenotvorbou Adéle pomohl manžel. „Chci, aby výrobci měli radost u mě vystavovat, a chci aby ceny dávaly ekonomický smysl pro ně, pro nás i pro zákazníky. Prodáváme hračky ve všech cenových hladinách. Průměrná hodnota za nákup je asi jen 400 korun, pak ale přijdou i lidé, kteří naráz nakoupí i za několik tisíc. Vánoce nám z celkových tržeb dělají víc než čtvrtinu.” Dnes v obchodě nakoupíte dřevěné kostky za dvě stovky, hlavolamy za pětistovku, dřevěný dům pro panenky s kompletním vybavením od českých truhlářů za tři tisíce i velké sáňky z jasanového dřeva, které v malé rodinné dílně vyrábějí ručně a přijdou téměř na pět tisíc korun, popisuje Adéla Kantůrková.

Moderně zařízený krámek pár kroků od Karlova náměstí připomíná elegantní dětský pokojík, světlé dřevo, černobílé zdi s veselými nápisy. Originální design regálů přímo zve k tomu, aby zákazník vzal vystavené zboží do ruky. Vzbuzuje to tu prostě v člověku příjemné pocity. „Regály se neustále mění, obchod každý týden vypadá trochu jinak, vystavujeme něco jiného,” popisuje Adéla Kantůrková a slovo „vystavujeme” je vcelku namístě. Svůj krámek totiž dodnes koncipuje jako „malou galerii” českých výrobců hezkých hraček. A jako galeristka k obchodu také přistupuje: koho bude prodávat, si dnes vybírá takřka kurátorsky. „Oslovují mě totiž i značky, které by u nás chtěly být, ale já je z 90 procent musím odmítat. Není to totiž často to zboží, které bych u Huga chtěla vidět. Chci se zaměřovat na výrobce, kteří mají hračku jako srdeční záležitost. Sama to mám stejně,” dodává Kantůrková.

„Pořád jsem teprve na začátku. Chci výrobu kvalitních českých hraček podporovat, jak to jen půjde. A ukázat, jak šikovné a kvalitní firmy v Česku máme a že na ně máme být právem hrdí. Vždyť tahle země byla hračkářskou velmocí!” připomíná Kantůrková. A že pojem „česká hračka” ve světě pořád rezonuje, dokládají nejen četné návštěvy turistů, kteří neváhají do obchůdku v Řeznické ulici z hlavní prohlídkové trasy odbočit - adresa pražského hračkářství, které nabízí zaručeně pravou českou hračku a příjemnou atmosféru pro děti i dospělé, se dostala i do prestižních turistických průvodců. Včetně jednoho z vůbec nejprestižnějších - hračkářství Hugo chodí bos nechybí v bedekru, který pro jednotlivé světové metropole každý rok sestavuje francouzský módní dům Louis Vuitton. „Když mi zničehonic přišla poštou růžová obálka z Paříže, ohromně mě to překvapilo. Netuším, jak se o nás doslechli,” říká Adéla Kantůrková. Podobně ji před pár týdny překvapil telefonát ředitele Muzea hraček v Tokiu. „Informovali mě předem, že se k nám chystá zájezd odborníků na hračky, celá výprava hračkářů z Japonska, že je zajímá česká hračka, že na můj obchod dostali skvělé reference a chtějí se přijet podívat. Japonsko je známé novými technologiemi, digitálními hračkami a o to víc je překvapivě zajímají hračky staré a tradiční,” popisuje Kantůrková, která jednu únorovou neděli vystavila na svůj Facebook fotku, jak otevírá obchod jen pro japonský turistický zájezd. „Z autobusu vyskákalo snad 40 Japonců, všichni se nahrnuli do našeho obchůdku najednou, byla tam hlava na hlavě. Po mně chtěli jakési průvodní slovo o české hračce, proč jsem tento obchod otevřela, jak se českým výrobcům hraček daří, byli strašně zaujatí,” vzpomíná na svůj turistický výklad. „Pak najednou začali běhat kolem regálů a během půl hodiny skoupili polovinu obchodu. Vyměnili jsme si spoustu kontaktů, ale byla to neskutečně pozitivní zkušenost, jaký měli o původní tradiční českou hračku zájem,” vypráví Adéla, která se po čtyřech letech v retailu nyní chce pustit i do vlastní výroby hraček.

ČESKÉ HRAČKY PRO VŠECHNY

„Tento rok bych se chtěla pustit do výroby vlastních hraček podle mých návrhů, které mi pomohou vyrobit výrobci, s nimiž spolupracujeme. Z kontaktu se zákazníky vím, po čem je poptávka, mám spoustu nápadů a ráda bych navrhla něco, co na trhu chybí,” přemýšlí Kantůrková. Zároveň chce výrobcům pomáhat s modernizací jejich výroby. „Zaměřit bych se chtěla třeba na obaly. Hračky jsou krásné, ale jejich obaly jsou z dnešního pohledu tragické. Zasloužily by si lepší design, modernější grafiku. Jenže firmy často nemají žádné kontakty, působí v regionech, navzájem se neznají. Chtěla bych je propojit a dělat i jakési poradenství.” Adéla Kantůrková má k výtvarné stránce věci blízko - sama vystudovala fotografii a design obchodu i vzhled jeho internetových stránek a e-shopu, který vedle prodejny také rozjela, jsou dodnes její práce.

Ráda by ale zkušenosti z prodeje hraček předávala dál. I proto se spojila se střední umělecko-průmyslovou školou na Žižkově, kde se obor tvorba pro děti a samostatný obor hračka studují. „V Česku jsou jen dvě školy, kde se tyto obory studují. A mě zajímalo, co ti studenti, když absolvují, vlastně dál dělají. Kam směřují, jestli pokračují, něco vyrábějí a proč to u Huga neprodáváme. To bych ráda změnila,” popisuje a líčí, jak chce studenty oboru hračka přímo zapojit do svého byznysu. „Už u nás byli na exkurzích, ukázali jsme jim, co děláme, vyprávěla jsem jim o výrobcích. Domluvila jsem se s pedagogy, studenti mi ukázali klauzury. Bylo to krásné, ale zjistila jsem, že studenty vůbec neučí podnikatelskou stránku. Neučí je byznys, obchod, jak třeba sériově vyrobit a prodat to, co navrhnou. Takže je chci vzít do obchodu na praxi, chci, aby se potkávali se zákazníky a třeba i s výrobci. Mám takový plán, jak české hračce dál pomoct, jak k tradičním výrobcům dostat čerstvou krev. Máme tu spoustu talentovaných dětí, spoustu skvělých firem a chce to jen pár kroků, jak jim vzájemně pomoct.”

Majitelka Huga zároveň připouští, že příliš velké nasazení není v jejím podnikání vždy ku prospěchu věci. „Před časem jsem prodělala celkem velkou krizi. Do byznysu jsem se hodně zažrala, obchod byl na prvním místě, neměla jsem čas na rodinu, na dceru, na nic. Najednou jsem začala být strašně unavená, přišly i zdravotní problémy a já jsem pochopila, že to musím přehodnotit. Že i když člověk něco dělá naplno a strašně ho to baví, stejně musí dávat pozor sám na sebe, mít se, takříkajíc, na prvním místě. V obchodě jsem dělala všechno, pracovala jsem neustále, stále jsem byla na příjmu, stále online, pořád trochu ve stresu. Nedovedla jsem odpočívat. To už jsem se naučila. Zjistila jsem, jak zásadní je, cítit se sám dobře. Měla jsem jednu dobu pocit, že čím víc byznysu dám, tím lépe, všechno jsem chtěla rychle a hned. Teď už vím, že je to hloupost. Dnes už si na to dávám pozor a vím, že mi nic neuteče. Všechno má svůj čas. Je lepší dopřát si občas luxus jen tak přemýšlet. Když jsem přišla na tohle, začalo mě všechno zase o hodně víc bavit.”

Možná pro to všechno se Adéla Kantůrková začala rozhlížet po investorovi, který by měl zájem s dalším rozvojem a plány pomoci. „Uvažuju o otevření dalšího obchodu, plánuju i další expanzi. Hledám tedy partnera, který by mi pomohl dostat se dál. Podniká se mi dobře, na účty mám účetní, nemám v tomto ohledu žádné problémy. Ale mě baví především kreativní část věci. Chci se věnovat své vizi. Cítím velký potenciál a věřím, že to, co mám v plánu, má smysl. Je přece skvělé, když člověka baví chodit do práce. A já do svého obchodu chodím opravdu ráda.”

Bydlení 09/2018

NOVINKY - Zpátky do zajetých kolejí

1/ dekorace Létající plameňák, www.hugochodibos.cz, dřevo, 60x 56cm, 360Kč

DOMA dnes, 11/2018

Barevní králíci

Červený, modrý, či zelený? Všichni mají svou porcelánovou sadu nádobí od porcelánky Thun 1794. Zdobí ji originální ilustrace Jana Laštovičky nanesené technikou vtavné dekorace, díky níž na porcelánu vydrží po několik generací. Hugochodibos.cz, cena za sadu 850 Kč.