Nejmenší dům v ulici. Ale jaký! ❤

Bylo nebylo, psal se leden roku 2021 a já ležela v porodnici. Únava z bláznivé vánoční sezony pomalu odeznívala. Dokonce i covid jsme stihli přes svátky prodělat. Nebylo na co čekat, Alfréd mohl přijít na svět.

Ale než se tak stalo, skočil na mě post architekta Adama Gebriana. Na fotce se na mě usmíval roztomilý domeček, který jsem zbožňovala už z dob, kdy jsem chodila vyvolávat negativy do Foto Škoda. Vždy mě zajímalo, kdo v domě žije a co skrývá za tajemství. Teď, když na mě "vyskočil", byla to láska na první pohled. Ten dům musel být "můj".

"Já mám v Praze tři domy, až je koupím budou mý" s písničkou na rtech a velkou pokorou jsem napsala komentář pod post. Vůbec mě nenapadlo, že by toto mávnutí motýlím křídlem mohlo něco znamenat, ale stalo se.
Ozvěte se mi - odpověděl na můj komentář správce domu. Wow!

Byl to velký sen posunout české hračky do centra dění, na oči kolemjdoucích, ukázat, že mají na to vykouknout ze spodních polic i zastrčených vedlejších ulic. Bylo to troufalé, ale i jedinečné.
Když bylo Alfrédovi pár týdnů, vyrazili jsme na prohlídku prostoru. Moc šancí jsme tomu, ale nedávali. Doma dvě děti, covid lítal všude kolem a my neměli na rozhazování. Tento stav trval ještě cca 120 minut po prohlídce.

Opakovaně jsme se přesvědčovali, že neustojíme vybavovat další obchod a platit další nájem. A pak jsme se hecli a vzali to.

To jsme prostě my. Děláme věci po svém. Někdy to vyjde, někdy ne.
Sekáme chyby a pak se z nich snažíme poučit.
Ani cesta k otevření nebyla hladká. Nejstarší dům v ulici navržený Kiliánem Ignácem Dietzenhoferem na nás dýchal svojí atmosférou a my bojovali s nápady.
Buďto jim chyběla lehkost nebo praktičnost a občas i nápad samotný. Už to vypadalo, že vyrazíme do Ikei pro pár regálů. Trochu jsme zariskovali a dali si pár hodně dlouhých dní s vrtačkou.
Nakonec se vše podařilo a my 3. listopadu 2021 otevřeli. 

Krásné klenuté stropy v pražské Vodičkově 35 ožívají. Stavíte se na kus řeči?